Friedrich Schiller, Otokar Fisher
Legendární romantické drama Friedricha Schillera. Příběh, ve kterém každý chce pro sebe něco víc a každé “já” bojuje o svůj vlastní nejšťastnější konec. “Já jsem svým nebem i peklem svým.” Ergo, ego. 84 loupežníků v podání 6 absolventů činoherního herectví. 6 postav v hlavni jednoho revolveru.
GIVE ME MOOR!
Zatímco naše rodiče slyšíme dožadovat se klidu, nás něco popichuje, dráždí a nutí k aktivitě. Náš vlastní klid, zdá se, funguje jinak. Být mladý, cítit neklid a vymezovat se vůči zaběhlým pravidlům se zdá být v pořádku, přirozené, mnohdy snad nutné. Snažit se změnit naše okolnosti podle naší vlastní zkušenosti. Potřebovat změnit vlastní život, společnost nebo celý svět, jehož fungování nastavil někdo jiný, v jiné době a z jiných důvodů.
Raná dvacátá léta našich životů jsou poznamenaná přechodem z neurvalé pubertální revolty do kruté skutečnosti “dospělého světa”. Na této hranici leží nebezpečná realita možností, ve které se z vtipů stávají plány, z pěstí revolvery a z vizionářů teroristé. A právě v tomto se Schillerovi Loupežníci stávají sebenaplňujícím proroctvím. Jsou totiž obžalobou světského i duchovního řádu, ale odkrývají mimoděk odraz autorova ega a jeho představ o hrdinství, maskulinitě a ostatně o divadle.
Ve snaze žít podle vlastních pravidel utíkáme k vlastním systémům a vlastním řešením. Novým, jiným, někdy zakázaným. Naději na utišení vlastního neklidu hledáme v jinakosti neozkoušeného řešení. V cílech našich útěků snad nakonec přece nacházíme opět jen sami sebe. Docházíme pak sami se sebou kýženého smíření? A dokážeme se po té cestě ještě podívat sobě samým do očí?
Zvláštní poděkování patří prof. MgA. Zbyňku Srbovi, Ph.D., Mgr. Evě Jelínkové a Mgr. Pavle Beranové. Dále pak mnohokrát děkujeme Divadlu Šumperk (za zapůjčení šatů), Jiřímu Kubalci a Petru Khollovi (za pomoc při natáčení hudby), Matěji Prokopovi (za konstrukci objektu-hlavy), Terezii Fojtové (za doplňující fotografie inscenace), Tomáši Slabiňákovi (za doplňující online content) a Jesefu Lamborovi (za navržení účesů a líčení). V neposlední řadě děkujeme Štěpánu Kovářovi, spolku Halahoj, Vojtěchu Langerovi a Ondřeji Bulvovi za zapůjčení zbraní, Zemánek Bijou za poskytnutí doplňků ke kostýmům a Kateřině Černé, stínové patronce Studia Marta.